Obecně panuje přesvědčení, že zlato je dnes sázka na inflaci proti hroutícím se měnám centrálních bank. To je ale pouze část pravdy, Zatímco mnohé země čeká skutečně okamžik, kdy se jich trhy zeptají jaká je vlastně hodnota jejich měny a proč by měly za dané úrokové sazby, tedy ocenění rizika, půjčovat, existuje mezinárodní mechanizmus držící alespoň iluzi hodnoty závazků členských států. Tím mechanizmem je mezinárodní měnový fond. Jeho hlavním aktivum představuje (krom podpory těch států jejichž měny se hroutí) zlato, je jeho třetím největším držitelem, po Německu a USA, kteří jsou rovněž členy.

Pokud se podíváme na dlouhodobý vývoj úrokových měr v moderní historii, zjistíme jednu zajímavou vlastnost, kterou lze přeformulovat do pravidla. Totiž v průběhu expanze úvěrů úrokové míry mají dlouhodobý klesající trend. A má to svoje hlubší důvody.

Management se snaží dosáhnout krátkodobě zisku a vzít co největší prémie teď, nikdo neřeší co bude s úvěry za několik let.
Kupodivu to neřeší ani akcionáři, ti velcí dají spřízněným subjektům úvěry, nebo uzavřou tak výhodné smlouvy, že jim to více než bohatě kompenzuje ztráty na akciové investici do banky. Navíc pokud se daří akcionáři ze zisků

Začátkem měsíce oznámila Indická centrální banka, že koupila 200 tun zlata od Mezinárodního měnového fondu. Ten tento prodej plánoval delší dobu a všeobecně se počítalo, že kupcem bude Čína.

Díky rezervám se při každém cyklu úvěr – vklad - úvěr půjčí násobně méně prostředků. Tady pokud je vklad ve výši MZM (podrobnější popis toho co to MZM je naleznete v prvním díle seriálu), tak banky z tohoto vkladu...

V předchozím dílu seriálu o finanční krizi jsme se dozvěděli základní definici bankovnictví s částečnými rezervami a jeho schéma. Nyní si objasníme podrobnosti fungování tohoto schématu.