Finanční krize, její příčiny, důsledky a následky, díl 5

Klesající trend úrokových měr a jeho důvody

Co pohání úrokové míry ?

Pokud se podíváme na dlouhodobý vývoj úrokových měr v moderní historii, zjistíme jednu zajímavou vlastnost, kterou lze přeformulovat do pravidla. Totiž v průběhu expanze úvěrů úrokové míry mají dlouhodobý klesající trend. A má to svoje hlubší důvody.

Pro lepší orientaci přikládám graf vývoje úrokových měr v USA.

Skutečně úrokové sazby klesají v trendu od počátku osmdesátých let. Jedná se o dlouhodobý trend, takže se najdou i okamžiky růstu, ty jsou ale záhy vystřídány opětovným poklesem.

Jak si to vysvětlit ?

Nás tedy bude zajímat odpověď na následující otázky. Jedná se pouze o náhodu, shodu okolností, nebo zákonitý vývoj? Pokud je vývoj zákonitý jakými zákonitostmi se řídí ? A jak podle těchto zákonitostí naopak vysvětlit prudké nárůsty úrokových měr z období, které poklesu bezprostředně předcházelo ?

Centrální banka proti „deleveragingu“

Úrokové míry stanovuje centrální banka. Ačkoliv definuje svůj mandát jako ochránce měny a hospodářského růstu, ve skutečnosti je ale její hlavní starostí je zajišťovat splatnost úvěrů komerčním bankám. Pravda, ne sice všech úvěrů a vždy, ovšem tomu co nechce dovolit, se říká „deleveraging“.

Je to proces, pří kterém banky utrpí takové úvěrové ztráty, že jsou v jejich důsledku donuceny a kvůli celkovým vyhlídkám trhu omezit půjčky. Název je odvozen od slova leveraging, což se v daném kontextu překládá jako míra zadlužení, ekonomických subjektů relativně k jejich majetku a příjmům. Díky omezení půjček, následuje časové období, kdy se více půjček splácí nebo odepisuje a aktiva bank klesají, a leveraging se snižuje proto deleveraging.

Deleveraging a omezení půjček má samozřejmě silně tlumící efekt na ekonomiku a způsobí další ztráty bankám z nedobytných úvěrů. Celý proces má tedy pozitivní zpětnou vazbu, kdy prvotní ztráty plodí další ztráty, v ekonomice drasticky poklesne aktivita a majitelé a věřitelé bank přijdou o většinu prostředků, neboť fungujeme v režimu bankovnictví s částečnými rezervami, kde každý vklad je de facto jištěn úvěrem. Takováto situace byla vždy příčinou všech velkých krizí. Na první pohled by se mohlo zdát, že deleveraging je krajně nežádoucí jev, ve skutečnosti je to pouze logický a nevyhnutelný důsledek bankovnictví s částečnými rezervami. Moderní ekonomie považuje takovou situaci za zlo a má dva hlavní nástroje jako obranu. Oba přitom v důsledku zajišťují, že míra zadlužení (leveraging) se nesníží, případně naopak vzroste.

1. Užití soukromých investorských peněz ke zvýšení míry zadlužení. Investorům se poskytne stimulus v podobě snížení úrokových měr. Tak i původně nerentabilní investice najednou vypadají zajímavě a soukromý sektor začne investovat a půjčovat.
2. Užití státních peněz ke zvýšení míry zadlužení. Pokud úrokové míry klesnou prakticky k nule, nelze je již snížit. Zde ale nastoupí stát a vezme si dluhy při nulových úrocích místo soukromých subjektů. Tomuto postupu se říká kvantitativní uvolňování. Budeme se mu věnovat v pozdějším díle seriálu.

Čistě mimochodem, pokud vám tato řešení připomínají budování pyramidy z dluhů a vytloukání klínu klínem, tedy úvěru vyšším úvěrem, tak je to proto že to tak skutečně je. Nás bude prozatím zajímat pouze první případ, kdy se pomocí manipulace s úrokovými sazbami zachraňuje bankovní systém a celá ekonomika před nutností snižování dluhů. Vraťme se tedy k naší původní otázce. Čím je způsoben onen klesající trend? Je to výsledek reakce centrální banky, která se snaží zabránit deleveragingu a udržet systém co nejdéle v chodu. Její chování se dá popsat následujícími pravidly.

1. Nastávají problémy v ekonomice (potažmo se splácením dluhů) ? Pokud ano snižme sazby.
2. Je růst příliš vysoký a můžeme si dovolit sazby zvýšit ? Zvyšme je.
3. sou sazby nulové ? Kvantitativní uvolňování.

Důkaz klesajícího trendu úrokových měr sporem

Střídají se tedy cykly snižování a zvyšování úrokových sazeb. Můžeme si sporem dokázat, že centrální banka nebude obyčejně schopna zvednout sazby nad vrchol předchozího cyklu, za předpokladu, že se řídí podle výše popsaných třech pravidel a tak zajišťuje ochranu bankám před deleveragingem.

Předpokládejme tedy, že platí opak tedy banka sazbu naopak zvedla nad úroveň, která představovala vrchol minulého cyklu zvyšování úrokových sazeb. Proč byl ale minulý vrchol cyklu vrcholem? Protože při takové výši už začínaly mít půjčky problémy se splatností. Co se od té doby změnilo ? Díky poklesu sazeb z tohoto vrcholu se nabralo více půjček a tak se zabránilo deleveragingu. Co se tedy stane pokud by se sazby dostaly na(d) úroveň předchozího vrcholu? Došlo by minimálně ke stejným problémům a vlivem vzrůstu zadlužení od předchozího vrcholu cyklu zvedání sazeb by byly problémy daleko dramatičtější. Proto je velmi nepravděpodobné, že centrální banka zvedla úroky na tuto výši.

Závěr

Za předpokladu, že neprobíhá ani kvantitativní uvolňování ani náhlá měnová krize, ale „normální“ expanze úvěrů, mají úrokové míry dlouhodobě klesající trend. Všechno ale jednou skončí a v dalších dílech seriálu si ukážeme jak to pak vypadá.

Upozorňuji, že jsme si zde rozebrali jeden speciální případ, nicméně donedávna typický,vývoje úrokových měr. Další případy jsou kvantitativní uvolňování a krach měny (měnová krize), nebojte dočkáme se...