Motivace pro ochranu dat, díl I. proč šifrovat a zálohovat

Jaké jsou přínosy nabízeného řešení?

Jedná se o komplexní a nekompromisní řešení zabezpečení, zálohování dat jakož i ochrany před napadením škodlivým kódem, což je nejen riziko pro vaše data, ale i riziko trestně právních komplikací pro vás. Pokud je totiž váš počítač takto infikován škodlivým kódem, stává se „zombií“ a používají ho třetí osoby pro páchání nelegálních činností. Problematika ochrany dat se dostává do popředí nejen díky faktu, že v prostředí s rychlým připojením k internetu roste riziko útoků ne váš počítač, ale i kvůli tomu, že komunikace se státní správou a jinými orgány se bude převádět do elektronické podoby a umožní se existence dokumentů (například smluv) v elektronické podobě ekvivalentních papírovým. Větší a větší část našich dat se převádí do elektronické podoby, proto se vyplatí mít svá data pevně pod kontrolou. Dále jsou jednotlivé aspekty podrobněji vysvětleny.

Z čeho se řešení skládá?

Jedná se o kompletní ochranu dat ze všech hledisek, před třemi největšími hrozbami. První hrozba je ztráta v důsledku absence zálohování, druhá únik přes internet kvůli nákaze škodlivým kódem, a další je fyzický únik zcizením, zabavením nebo fyzickým poškozením počítače a poslední je odposlech internetové komunikace. Odpovědi na tyto rizika jsou zálohování pomocí zrcadlení disků v poli RAID, používání systémů s otevřeným kódem (Linux) a šifrování. S pomocí nové legislativy, která umožní převody dokumentů do elektronické podoby, může navíc plnit funkce trezoru pro dokumenty a elektronického archivu.

Jak moc je akutní nebezpečí škodlivých kódů?

V prostředí s připojením na internet je jejich nebezpečnost enormní. Pomocí škodlivého kódu se nepovolané osoby zmocňují kontroly nad počítači připojenými k internetu a utvářejí z nich tzv. zombie, počítače které slouží někomu jinému než majiteli. Poté zneužívají jak data uložená na těchto počítačích, tak samotné tyto počítače-zombie k ostatním nelegálním aktivitám, jako je například zasílání spamu, útoky na jiné počítače... Právoplatnému majiteli takto napadeného počítače tak nejen vznikne škoda, ale mohl by mít případně i trestněprávní komplikace.

Jak fungují tyto škodlivé kódy tj. viry, červy, trojské koně, rootkity?

Takové programy mohou odeslat z/do vašeho počítače cokoliv komukoliv aniž byste to jakkoliv věděli. Programy typu rootkit se navíc podsunou pod operační systém, kde je nemají šanci odhalit ani antivirové programy. Takové programy mohou kompletně sledovat vás a veškerou vaši práci s počítačem. Soustředí se zejména na odpozorování hesel a přístupových kódů k různým on-line aplikacím a internetovému bankovnictví a další jednoduše zpeněžitelná data. Obecně se přitom odhaduje, že nějakým z těchto problémů trpí vysoké procento uživatelských počítačů připojených k internetu.

Specifickým nebezpečím průniku škodlivých kódů na váš počítač je možnost, že útočník získá kontrolu nad vašim počítačem a bude jeho prostřednictvím provádět nelegální aktivity. Z vašeho počítače se stává tzv. zombie a z vás bílý kůň se všemi právními následky. Poté budete muset policii vysvětlovat, že jste to nebyl vy, kdo přes váš počítač páchal trestnou činnost.

Nakolik jsou ohroženy systémy s operačním systémem Windows?

Poměrně detailní a aktuální studie hovoří o tom, že zranitelný je prakticky každý počítač s tímto systémem připojený k internetu. Přičemž zhruba polovina počítačů má více jak 11 zneužitelných vad. Tyto zranitelnosti se využívají k instalaci škodlivého kódu a vytvoření zombie z vašeho počítače. Detail studie je k dispozici zde .

Nepomáhá v takových případech antivirový software?

Antivirový software pouze reaguje na hrozbu se zpožděním. Nejdříve vznikne vir, poté se šíří antivirová firma ho zaregistruje upraví software, aby ho zachytil a poté vy aktualizujete software. Může už být ale pozdě, hrozby se po internetu velmi rychle rozšíří. Jakmile jednou vir máte, už nikde není stoprocentní záruka že ho odstraníte. Okamžikem chycení vira můžete považovat svá data za potencionálně kompromitovaná. Antivir nic neřeší. Podrobnější analýzy o téměř naprosté neúčinnosti antivirového software. .

Jak je ale zaručeno že obdobnými problémy nebude trpět i nabízené řešení?

Nemůžeme se bavit nikdy o stoprocentních zárukách, ale maximální možné eliminaci rizik. V tomto směru jde řešení velmi daleko. Minimalizuje hned 3 hlavní druhy ohrožení
1.Ohrožení ztrátou dat ( zrcadlení disků pomocí technologie RAID ).
2.Ohrožení úniku dat (šifrování).
3.Ohrožení napadení počítače škodlivým programem a následný únik dat přes síť ( Linux ).
4.Nebezpečí odposlechu a sledování internetové komunikace.

Riziko ztráty dat se minimalizuje zrcadlením disků pomocí technologie RAID, poté je ale nutné pravidelně střídat šuplíky s disky, aby zálohy byly dostatečně aktuální. Kvůli zabránění úniku dat jsou tato data zašifrována. Pokud by, ale byl počítač infikován škodlivým kódem, hrozil by únik rozšifrovaných dat za běhu systému po síti. Proto je volen systém SUSE Linux u kterého se toto riziko minimalizuje. Navíc je řešení nainstalováno a nastaveno tak, že i v případě hypotetického chycení viru zůstanou klíčová data oddělená a v bezpečí. Ovšem pro Linux není znám jediný životaschopný virus. Nabízené řešení řeší kompletně všechny tři aspekty najednou.

Řešení je tedy postaveno na systému Linux, jak přesně tento systém zajišťuje ochranu proti škodlivým kódům?

Na rozdíl od běžně používaných systémů jako je třeba MS Windows, je zdrojový od systému dostupný všem. To znamená, že všichni si mohou prohlédnout jak systém pracuje. Tato vlastnost se nazývá open source. Mohou zkontrolovat jestli neobsahuje nějaké slabé místo nebo škodlivý kód. Ačkoliv to naprostá většina uživatelů nedělá, najde se dost takových, kteří to dělají. Jsou to lidé z různých koutů světa s různými motivacemi a tím se tak navzájem kontrolují, že se nikomu zatím nepovedlo propašovat do Linuxu škodlivý kód. Pokud, ale systém open source není, tak vzniká pouze v rámci jedné firmy a programátoři jen plní přání vedení firmy, které tam v mnoha případech takové zranitelnosti úmyslně nechává (viz. Případ Sony). Neexistuje kontrola zdrojového kódu uživateli. Naopak existuje motivace svoji mocenskou pozici vůči uživatelům zneužívat.

Co tedy znamená Linux pro bezpečnost dat?

Naprostý základ, člověk který to s bezpečností dat myslí jen trochu vážně a je často připojen k internetu by měl co nejdříve přejít. Řešení bez otevřeného zdrojového kódu jako třeba Windows nejsou sto zajistit srovnatelný standard ochrany dat. Pokud například uživatel Windows šifruje, chrání se sice proti úniku dat v případě fyzické krádeže disku, pokud ale jeho systém je infikován škodlivým kódem veškerá jeho data mohou uniknout aniž by došlo k prolomení hesla, stejně dobře jako z nešifrovaného počítače.

To je pěkné, mám ale počítač od firmy, kde je velké IT oddělení a mají komplexní a propracovanou metodiku obrany proti útokům škodlivých kódů? Můj počítač je tedy bezpečný i pro soukromá data, ne?

Možná mají tuto politiku propracovanou až moc. Na trhu existují programy, které po instalaci kompletně sledují daný počítač a jsou explicitně zaměřené na zaměstnance. Blíže zde v kategorii firemní slídil . Přitom váš zaměstnavatel, nadřízení a kolegové mohou mít o informace o vás zájem, nebo pro ně mohou mít využití. To že je program na trhu znamená, že má své zákazníky. Třeba je mezi nimi i váš zaměstnavatel.

První otázka je proč by měl vlastně uživatel šifrovat a systematicky zálohovat?

Pro to existuje jednoduché pravidlo, že čím citlivější data člověk přechovává, tím naléhavější je potřeba šifrování. Čím cennější data má, tím urgentnější je potřeba zálohování.

Čím se odlišují citlivá a cenná data?

Citlivá data jsou taková data, jejichž únik může majitele poškodit. Například důvěrné záznamy konverzace, fotky, nebo zkopírované filmy a hudba, za něž dokonce hrozí trestněprávní postih a následné občanskoprávní spory o náhradu škody. Zkrátka jakýkoliv potencionálně kompromitující materiál.

Cenná data jsou taková, která mají cenu především pro vás jako majitele. Sem se obvykle počítají data, která se nešťastní majitele porouchaných disku snaží dostat zpět za pomoci firem co se specializují na záchranu disků. Pokud neměli uživatelé kvalitní zálohu.

Nabízené řešení obsahuje jak zálohování tak šifrování a při správném použití jsou tedy vaše data v naprostém bezpečí po všech stránkách.

Co normální uživatelé, kteří podle svých slov nemají nějak zvlášť tajná data?

To sice říkají, ale realita bude zcela odlišná. Namátkou, pošta, obsah kalendáře, hesla ke službám uložená v prohlížeči (včetně mailu a bankovnictví), fotky, dokumenty... Pokud dojde ke ztrátě takových informací je to problém a to jsem ještě nezmínil skutečně citlivá data jako účetnictví, čísla kreditních karet, hesla k firemnímu intranetu, důvěrné dokumenty...

Navíc od poloviny roku 2009 začne platit zákon o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů. Tato norma zrovnoprávňuje papírovou a elektronickou podobu dokumentů. Poté bude možné skladovat pouze elektronickou podobu důležitých smluv i běžné agendy. Nebo i ceniny například akcie v listinné podobě na doručitele.

Poté tedy může kvalitně zabezpečený počítač nahradit trezor na dokumenty je to tak?

Ano přesně tak. Navíc má ale oproti trezoru mnohé výhody. Jednak pokud existuje šifrovaná záloha, minimalizujete tak možnost ztráty dokumentů, neboť i kvalitní trezor lze vykrást, nebo ho může zničit živelná katastrofa. Dále navíc získáte například možnost odepřít mnohé dokumenty například exekutorům takovou ochranu trezor neposkytuje... Opět zdůrazňuji kvalitně zabezpečený.

S exekutorem nemají přeci normální lidé problémy, ne?

Právě naopak! Exekutoři jsou dravci, kteří mají zvláště na tyto „normální lidi“ zacíleno. Velcí jsou moc velké sousto a ze sociálních případů je problém něco dostat. Běžné jsou exekuce na základě nezaplacené složenky za elektřinu. Navíc může exekutor provést neoprávněnou exekuci. Pokud vaše data nejsou zašifrována, mohou se dostat kamkoliv ke komukoliv, než vám bude počítač opět vrácen. Počty exekucí jsou značné, s tím roste i riziko úniku dat tímto způsobem. Exekutor nehledá jen cenné zpeněžitelné věci, jde cíleně po věcech, které vás přinutí zaplatit, jako například rodinná fota, data...

Jakým způsobem způsobem je možné odepřít přístup cizím osobám a kterým třeba i policií?

Při správném zašifrování komukoliv včetně policie. Použitá šifra dostačuje podle standardů USA na dokumenty přísně tajné. Podle vyjádření anonymního policejního orgánu ČR „Například získat administrátorské heslo do Windows XP je práce na pět minut. Rozšifrovat linuxový diskový oddíl se silnou šifrou je bez znalosti hesla prakticky nereálné. Takový disk se označí za nečitelný.“. Viz. tento případ. Připomínám, že jde o možnost, tedy můžete polici data zpřístupnit, ale také nemusíte. Návod na to jak se v takové situaci chovat je dodáván jako součást řešení.

Proč by měl nevinný občan odpírat přístup policii ke svým datům?

Proč by měla policie šmírovat v datech nevinných občanů? Jak říkají vyšetřovatelé „na každého se něco najde“, takže pokud vám někdo provede důkladnou domovní prohlídku, jistě získá materiály, kterými na vás může přinejmenším velmi účinně tlačit. K čemukoliv. V případě počítačů to navíc platí dvojnásob. Nikdo nekontroluje co je v dočasné paměti prohlížeče. Tam se ukládají fragmenty navštívených stránek. Mohou existovat například stránky, které obsahují skrytou dětskou pornografii a to se poté, aniž byste to věděli uloží do dočasné paměti, tedy na váš disk. Na problémy je pak zaděláno. Máte právo nevypovídat a cokoliv řeknete může být použito proti vám. Dejte toto právo i vašemu počítači, šifrovaný počítač nemluví!

Jakým způsobem jdou data zneužít?

Data, zvláště agregovaná, provázaná a strojově zpracovatelná jsou nesmírně cenná. Spektrum zneužitelnosti se pohybuje od agresivních marketingových kampaní po nátlak až vydírání s cílem přimět jedince k něčemu co by jinak neudělal a co může mít pro něj nepříznivé následky. S kradenými údaji se běžně obchoduje více se můžete dočíst zde .

Není to legálně problematické a neusnadňuje to například organizovaný zločin nebo terorizmus, extrémizmus, porušování autorských práv?

To jsou báchorky. Legálně problematické to není, neboť zatím platí zásada, že co není zakázáno zákonem je povoleno. Ochrana soukromí zakázána není. Organizovaný zločin to nějak podpořit nemůže, naopak pomáhá to odradit organizovaný zločin od vašich dat. Terorizmus je slovo bez právní definice, lze to vykládat tak, že vláda použije tento výraz pokud chce někoho ilegálně převálcovat, například protiteroristické zákony použila Británie proti Islandu ve sporu o majetek a vklady v bankách. Extrémizmus je opět slovo bez právní definice, ještě méně určité než terorizmus. Ochrana soukromí pomocí šifrování tedy omezuje možnosti nezákonného jednání vlád, chrání slušné lidi, a to je dobře.

V čem je nabízené řešení ochrany dat výjimečné?

Je to především kombinace zálohování a šifrování dat a řešení anonymity na internetu, jedná se tedy o kompletní ochranu jak před únikem, tak před ztrátou. Navíc uživatel není, krom občasných výměn šuplíků s disky obtěžován žádnou činností navíc.

Pro koho je tedy nabízené řešení určeno?

Pro kohokoliv, kdo si dat cení natolik, že chce přemýšlet nad jejich ochranou. Uvedené řešení je navíc na spodní cenové hranici, přesto řeší nejen problematiku zálohování a šifrování zcela uspokojivě, ale šetří i další výdaje. Obecně platí, že toto řešení se vyplatí překvapivě velkému počtu lidí, neboť dnes je stále více dat uloženo v elektronické podobě v počítači. Tendence do budoucna je v tomto směru neměnná. Viz. Zákon o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů.

Pro koho naopak není nabízené řešení určeno?

Pro datacentra velkých firem a obecně zákazníky, kde se o data stará tým IT specialistů. Zde lze předpokládat propracované řešení obou problematik, tedy jak zálohování tak šifrování dat. Jestli je tomu skutečně tak je druhá věc. Nabízené řešení je především určeno soukromníkům a malým a středním podnikatelům, kteří si specializovaný IT tým neorganizují. Ovšem i ve velkých firmách se může uplatnit, například v případech, kde exekutivní člověk přechovává data natolik citlivá, že nechce riskovat případný únik dat od IT týmu. Lidé bývají nejproblematičtější prvek zabezpečení systému.

Dále není řešení určeno pro lidi, kteří musí provozovat velké množství her a specializovaného SW na chráněném počítači.

Proč není řešení určeno i pro posledně jmenovaná skupina hráčů a uživatelů mnoha specializovaných programů?

Instalace mnoha programů od různých výrobců představuje bezpečnostní riziko sama o sobě. Ponechme stranou fakt, že řada programů a her je stažena ilegálně s prolomením ochrany proti kopírování, v takových případech totiž velmi pravděpodobně často obsahují zároveň i škodlivý kód. Ale dokonce i legální software od renomovaných výrobců představuje riziko. Před několika lety například firma Sony vědomě šířila software, který splňuje veškeré funkční znaky velmi nebezpečného škodlivého kódu(tzv. Rootkitu). Mimo to mají firmy nepsanou povinnost poskytovat informačním službám států možnosti, jak do systémů uživatelů vzdáleně proniknout. Tyto informace se pochopitelně šíří různou měrou k tvůrcům virů červů a tzv. spyware.

Je Linux vhodný pro každého, jaké má nevýhody?

Je jiný. Komfort běžného ovládání je velmi podobný. Něco, co se může na první pohled jevit jako nevýhoda, považuji ve skutečnosti za výhodu a to dosti podstatnou. Na Linuxu se nepracuje stylem, klikám na programy z internetu nebo odjinud a hned se spustí. Nefunguje řada nejnovějších her a patrně ani specializované programy jako různé CAD nástroje. Někomu se to nemusí líbit, ale z pohledu bezpečnosti je to neocenitelné. Obecně nutně platí, že bezpečnost se pořizuje za cenu sníženého komfortu. Vezměte si třeba případ obyčejného zámku na dveřích, ten vám podstatně snižuje komfort, přesto si všichni v této zemi byty zamykají. Standardní instalace Linuxu v sobě obsahuje všechny běžně používané programy zdarma. Tj. Kancelářské nástroje, prohlížeč internetu, komunikátor, grafické editory, přehrávače médií.

Proč se tedy Linux více neujal mimo servery?

To není tak docela pravda dodává se například s některými notebooky. Důvodem jsou podle mě z 90ti procent zákulisní obchodní dohody s dodavateli počítačů o přeinstalaci systémů Windows a setrvačnost zákazníků.

Jaké má nabízené řešení hardwarové požadavky?

Samotné řešení má především požadavky vyplývající z operačního systému Linux. Ten lze na většinu počítačů bez problémů nainstalovat, což se dá dopředu ověřit. Požadavky části řešení, která zrcadlí disky spočívají v minimálně jednom pevném disku navíc a alespoň dvou šuplících na disky tak, aby mohly být zkompletovány do snadno vyjímatelných přenosných disků. Cena těchto šuplíků se pohybuje od 500Kč do 1000Kč podle provedení.

Jak je to v případě notebooků, jde řešení použít i pro ně?

Ano. Případ instalace Linuxu a šifrování je obdobný, pro řešení pomocí zálohování disků se musí připojit přenosný disk přes vnější rozhraní. Zdůrazňuji navíc, že v případě přenosného zařízení jako je notebook, je pravděpodobnost jeho zcizení mnohonásobně větší než v případě nepřenosného počítače. Tedy potřeba data na notebooku šifrovat je o to naléhavější.

Realizuje řešení nějaké úspory a pokud ano jaké?

Ačkoliv je primárním cílem řešení bezpečnost dat, vedlejší efekt jsou úspory. Konkrétně se jedná o úspory za licence na antivir, Office balík, jiné programy, které jsou v Linuxu zdarma obsaženy. Tyto úspory se navíc navyšují s časem, neboť řada licencí je buď časově omezena (např. aktualizace Antiviru), nebo je prakticky po několika letech vyžadována koupě nové verze. Tedy se jednorázovou investicí zbavíte nutnosti platit pravidelné poplatky za licence. Upgrade systému Linux je zdarma a lze ho provést buď samostatně na jedno kliknutí, nebo tuto službu nabízím v rámci podpory včetně zhodnocení dopadů. Upgrade je obvykle hladká a bezproblémová záležitost.

Podle způsobu užití systému se může jednat například o úspory za trezor či bezpečnostní schránku v bance, pokud se bude jednat o úschovu digitalizovaných dokumentů. V dlouhodobém hledisku se jedná o úspory při řešení havárie disku, uživatele, který nedostatečně zálohoval. Další dlouhodoběji realizovaná úspora je pořizování nového hardware, neboť nové verze Linuxu nevyžadují takové zvyšování výkonu vašeho počítače, jako nové verze Windows. Hlavním cílem ale nejsou úspory jako takové, cílem je ochrana dat a takováto investice se při jakékoliv nepředvídané události mnohonásobně vrátí.

Nevyplatí se spíše hardwarová řešení šifrování dat?

Případ hardwaru je velmi podobný instalaci software bez volně dostupného kódu - po instalaci si nemůžete být jisti tím co vlastně máte v počítači, resp. co daná komponenta skutečně dělá. Nedávno se například ukázalo, že řešení které výrobce inzeroval jako bezpečnou šifru AES, ve skutečnosti bylo triviální šifrou, kterou šlo snadno prolomit.

Může uživatel uspořit a sestavit si uvedené řešení sám?

Může, ale myslím, že pokud nemá alespoň středně pokročilé znalosti Linuxu a času si cení více jak na 200Kč/hod, nebude to pro něho výhodné. Řešení stojí na otevřených technologiích a je prodávána pouze instalace a instruktáž, know – how. Například před před rokem jsem hledal nějakou firmu, která by mi provedla podobnou instalaci podobného řešení a nikoho jsem nenašel. Navíc je součástí instalace poučení o tom, jak správně střežit informace a jak přizpůsobit své pracovní návyky bezpečnostním procedurám. Sebedokonalejší systém nebo šifra je nesprávným použitím znehodnocena. Poučení navíc obsahuje informace o druzích útoků a možné obraně, závisí tedy jen na míře ochrany dat, jaké ochrany proti jakým druhům útoků na data zvolíte... Navíc i poučení o jistém právním minimu, týkající se dané problematiky.

Je to komplexní problematika a v krizovém momentě jako je ztráta počítače, návštěva exekutora nebo domovní prohlídka, či jiné, je nutné jednat podle předem nacvičeného krizového postupu a mít důvěru v bezpečnostní opatření, která jste udělali. Jen tak minimalizujete budoucí následky. Získání těchto znalostí samostudiem je nákladné.

Z toho všeho mám pocit, jako by uživatel co chce soukromí měl mít znalosti tajného agenta?

Máte do značné míry pravdu, poučky o tom jak se vyhnout sledování jsou tam jistě součástí výcviku. Především si lidé musí uvědomit co to je soukromí ve světle moderní doby, k čemu je dobré, jakou má cenu a jaké jsou následky jeho ztráty. Lidé by měli rozšířit své právní a technologické vědomí, nebo je technologie převálcuje. Za minulého režimu lidé se špehováním prakticky nepřicházeli do styku, neboť nebyly k dispozici technologie pro plošné sledování a automatické zpracování dat. Nyní je oproti tomu zlatý věk špehování. To je navíc zprivatizováno a existuje dokonce globální tržiště, kde takové informace nebo nástroje můžete koupit nebo prodat. Odvětví útoků na data je i přes finanční krizi jedno z nejrychleji rostoucích odvětví.

Dnes je ale demokracie a platí lidská práva včetně práva na soukromí, je možné domáhat se právní ochrany proti těmto útokům?

Opravdu nevím jak to komentovat ve světle všech těchto informací. Práva jsou de facto jen na papíře, drtivá většina útočníků zůstane nejen nedopadena, ale ještě s kradenými informacemi obchoduje. Počítačová kriminalita má zřejmě jednu z nejnižších měr objasněnosti. Je to patrně způsobeno drtivou znalostní převahou útočníků nad uživateli.

Není to přece jen trošku přehnaná obava?

Existuje trh, nástroje, případy... Pokud nevěříte kupte si nějaký nástroj na tvorbu škodlivého kódu, nebo rovnou síť infikovaných počítačů-zombií, nic netušících uživatelů. Nebo to hoďte za hlavu a oddávejte se falešnému pocitu bezpečí.

Co ztráta dat nakolik je to problém?

Nejčastější formou ztráty dat je porucha disku. Pevný disk je uvnitř mechanicky jemné zařízení, které navíc rotuje rychlostí 5-10tisíc otáček za min. Při takových pracovních podmínkách je běžné, že disky selhávají během několika let. Pokud uživatel nezálohuje je odkázán na firmy poskytující služby záchrany dat, které nejenže nejsou levné, ale ani vám nezaručí, že data dostanete zpět a navíc vaše data projdou rukama zaměstnancům firmy na záchranu dat se všemi bezpečnostními důsledky. Cena samotné záchrany se pohybuje při těžkém poškození okolo 3000Kč. Dá se tedy říct, že po několika selháních disků máte cenu řešení zpátky (nehledě na úspory za licence). Dalšími riziky pro vaše data jsou živelné katastrofy případně vykradení. Proto přechováváme zálohu na fyzicky jiném místě.

Jak se tedy vyrovnává vaše řešení se selháním disků?

Dvěma způsoby. Zaprvé, pokud selže jeden disk nic se neděje a nejen, že nepřijdete o vaše data, ale počítač funguje dál jako by se nic nestalo. Zadruhé, pokud by selhali nebo zmizely oba máte zálohu, v podobě přenosného disku na jiném místě. Ta vznikne tak, že pravidelně vyměňujete přenosné disky, přičemž ten co se ocitl mimo běžící počítač funguje jako záloha. Má tu výhodu, že pokud přijdete o počítač a vsunete zálohu do nového, ihned bez jakékoliv nutnosti nastavování poběží systém včetně dat.

Není spolehlivé zálohovat na serveru umožňující úschovu dat, nebo dokonce přenést práci na vzdálený server a neinstalovat žádné aplikace?

Na vzdáleném serveru ztrácíte kontrolu nad svými daty úplně. V lepším případě je šifrován přenos ale samotné uložení většinou nikoliv. Přesto pokud před přenosem data zašifrujete může se jednat o jistou formu zálohy dat. Mít ale data primárně na vzdáleném serveru je velice riskantní, oni vám neručí za to, že ke tam vždy také najdete.

Proč by měli uživatelé použít právě vašich služeb?

Mohou použít jakýchkoliv jiných služeb, hlavní je získat patřičnou úroveň počítačové bezpečnosti. Pokud to bude za přijatelnou cenu tím lépe. Nenašel jsem srovnatelně kompletní řešení za řádově podobnou cenu. Řešení je navrženo tak, aby návratnost na úsporách byla maximálně 2 roky, navíc poskytuje další užitné vlastnosti.